U
nás se rozkecá vždycky úplně všechno. Zdejší tajnůstkáři a pokoutníci nemají
vůbec snadný život. O dokonalou konspiraci se přitom pokoušeli mnozí, naposledy
i účastníci proslavené povolební schůzky u presidenta…
Jeroným Tejc na místo temného určení pronikl na mopedu
PizzaGoHome, vrátnému se prokázal falešnou objednávkou na „tři tlačenkové
s extra cibulí“, a zpod helmy mu zastřeným hlasem popřál „příjemný zbytek
sobotky a pikantní neděli“. Senátor Škromach na to šel od lesa. Přesněji… od
lánské obory, v kostýmu březí muflonky. Kolem zámecké zdi se trpělivě
popásal, dokud nenašel místo, jež šlo plavmým skokem nejsnáze překonat. Dvojice
hejtmanů, vydávajících se za urgentní dekoratéry, pak pronesla šéfa své
asociace na ramenou, zamotaného v koberci, jímž si zároveň kryli tvář.
Všechno
by klaplo na jedničku, nebýt několika osudových chyb.
Po
pár hodinách soustředěného piklení, pletichaření, spřádání podlých plánů (a
vyslechnutí obvyklé sady bonmotů a anekdot hostitele), se čtveřice našich
přátel spokojeně rozjela, rozešla a rozhopkala do tmy. Pokud Michal Hašek
v dalších dnech tvrdil, že se žádné schůzky nezúčastnil, nijak zvlášť
nelhal. Zůstal po celou dobu srolován v předsíni, a nikomu nechyběl.
Pozornost vzbudil pouze u retrívra Darcyho, který podivnou hračku dostrkal až
ke dveřím páníčkovy ložnice…
Vyhládlé
ochrance se ovšem mezitím do telefonu místo pizzerie ohlásila hlasová schránka
Jihomoravského kraje. To vzbudilo podezření. Dekoratérská pohotovost potvrdila,
že v den voleb koberce nevydává, a žádný Zimola u ní nepracuje. Když místní
hajný u brány odevzdal i podivný nález z krmelce – senátorskou průkazku,
plastovou kačenku a třicet stříbrných, bylo na čase dát echo investigativním
novinářům. Ti jinak než s echem nepracují. Vše tedy zákonitě prasklo a vzedmula
se vlna pohoršení...
Bohuslav
Sobotka si tak nyní užívá podporu veřejnosti, přízeň médií a respekt protivníků.
Nic z toho zatím příliš neokusil, takže jde o zkušenost nebývalou, opojnou, až iniciační. Něco jako je první vyhraná rvačka na školním nádvoří,
pozvání ‚toho mladýho‘ ke stolu štamgastů nebo ztráta panictví. V roli
všeobecného oblíbence se mu zalíbilo natolik, že dle zasvěcených zdrojů nyní
přemlouvá své nejbližší spolupracovníky, aby jej „co nejdřív zas nějak hnusně
podrazili…“.
Což ani nemusí. Lidový dvojdům je stále plný schopných a ochotných
dobrovolníků, takže se předseda i občané ještě mají nač těšit.
